Animismus

OBSAH

Co je animismus?
Vývoj animismu
Výběr mýtů

Animismus se samozřejmě vyskytuje i v dnešní době, nejvíce v zaostalejších částech světa, kde lidé nepoznali civilizaci. Žijí v přírodě a stále věří na své duchy a uctívají je.

Na Nové Guineji žijí vesničané obklopeni džunglí, ve které číhají mnohá nebezpečí. Proto věří v zákeřné a nevypočitatelné lesní duchy, které uctívají, aby se jim dařilo co nejlépe. K léčení používají rostlinné prostředky, ale hlavně magické předměty – amulety, kterými vyhánějí z těla zlé duchy.

V Severní Americe indiáni nepovažují člověka za nijak nadřazeného. Je součástí přírody, není to pán tvorstva. Indiáni uctívali zvířecí bohy, ale věřili i v mocné duchy v lidské podobě (např. Manitou).

Také zde hraje velkou úlohu uctívání mrtvých předků. Vesmír je zdrojem schopností, které mohou být někomu darovány. Mladí indiáni odcházejí sami do divočiny bez jídla a bez vody, někdy použijí i omamných prostředků, až se dostanou do stavu, kdy o sobě nevědí, a první zvíře, které uvidí, se stává jejich patronem po celý život.

Další důležitý předmět je i tzv. medicína – kouzelný váček, který má vlastníka chránit před nemocemi i zraněními a jsou zdrojem síly. Spojení s vesmírem zprostředkovává kouzelný strom nebo hora.

V dnešní době se k animismu hlásí více než 100 milionů lidí (číslo se nedá úplně přesně odhadnout). Může se to zdát neuvěřitelné, ale počet animistů stále vzrůstá, a to i v pokrokových zemích. Lidé se chtějí více přiblížit k přírodě, vyskytují se léčitelé, kteří používají jen rostlinné léky, atp. Animismus se projevuje v moderním životě více, než by se zdálo, a lidé si to ani neuvědomují.

Zde jsem vybrala několik bájí, které mne zaujaly:

Hon na slunce

Bamapama byl blázen z doby snil. Loupil, byl zlý a neustále měl nějaké potíže - obvykle kvůli pletkám s děvčaty. Žil pod zemí v kraji, kde slunce nikdy nezapadalo, stálo na obloze na jednom místě.Jednou se rozhodl vydat se nad zem a oznámil: "Jdu na lov." Když se dostal na povrch, zahlédl krásného, velkého klokana. Bamapama uchopil oštěp a hodil, ale klokan se rozběhl směrem na západ. Jak klokan mizel, slunce pomalu zapadalo. Nakonec se klokan zastavil a Bamapama namířil oštěp. Právě se ho chystal vrhnout, když slunce zapadlo a snesla se tma. Bamapama tmu neznal, dostal strach a rozplakal se. Vyšplhal na strom, aby zjistil, jak se ze tmy dostat, ale nic neviděl. Sešplhal dolů a unavený usnul na zemi. Když se druhý den ráno probudil, s radostí zjistil, že je zase světlo. Když zahlédl slunce, pronesl: "Dělají to tady nahoře dobře - v noci spí a s východem slunce vstávají." Po návratu domů se ho všichni ptali: „Co se ti stalo?“ „Honil jsem velkého klokana a potom byla najednou všude tma. Pojďte se mnou a uvidíte. Všechno je tam nahoře jiné. Ve dne svítí slunce, ale v noci se spí. Je to dobré." Vzal všechny lidi s sebou na povrch. Když se setmělo, všichni se báli a vyšplhali na stromy, ale Bamapama je zavolal zpátky. „Nebojte se,“ uklidňoval je. „Vím, co dělám.“

Další stránka